Prales v Ekvádoru

RUNA vznikla z úcty k rostlinám a k tomu, co v sobě nesou. Proto nám nedává smysl brát si z přírody inspiraci, vůně nebo suroviny a zároveň se tvářit, že se nás netýká, co se děje v místech, kde prales ještě žije.

Pět procent z obratu RUNY posíláme projektu Život postaru, který spolu s místními lidmi chrání ohrožené pozemky v ekvádorské Amazonii víc než 10 let.

V srdci amazonského pralesa žije rodina Grefových z kmene Kichwa. Jejich usedlost se jmenuje Ruku Samay — v jazyce kičua to znamená „život postaru“, ale také „stará moudrost“.

Prales tu není kulisa ani zásobárna surovin. Je domovem, zdrojem vody, jídla, materiálů, léčivých rostlin a živého poznání, které se předává mezi generacemi. V jazyce, příbězích, každodenním životě i v tom, jak se člověk v pralese pohybuje, co sbírá, co nechává růst a jak rostlinám rozumí.

Rodina Grefových je známá svou léčebnou tradicí. Její součástí je hluboké poznání rostlin, kterému se někdy říká vegetalismus. Nejde o seznam „bylinek na potíže“ ani o něco, co lze celé přepsat do knihy nebo odvézt jinam. Je to znalost vyrostlá z dlouhého života v konkrétním lese — ze vztahu k rostlinám, místu, ročním obdobím a lidem.

Když prales zmizí, nezmizí jen stromy. Zmizí rostliny, které ještě třeba nikdo vědecky nepopsal. Zmizí, místa sběru, řeky, okolnosti, ve kterých se znalost předává. A s nimi může zmizet i něco, co nejde koupit zpátky ani nahradit.

Oblast kolem Ruku Samay je pod tlakem těžby zlata. Těžba znamená vykácený kus lesa, hluk a stroje v krajině. Znamená rozrytou půdu, zásahy do řek a znečištění, které se může šířit dál po proudu.

Při těžbě zlata se často používají rtuť a kyanid. Život postaru uvádí, že těžba v ohroženém území představuje vážné riziko kontaminace vody a půdy oběma látkami.

Rtuť se nerozkládá. Je to chemický prvek, který v krajině nezmizí; přesouvá se mezi půdou, sedimenty, vodou a vzduchem. V řekách a mokřadech ji mohou mikroorganismy přeměňovat na methylrtuť — vysoce toxickou formu, která se hromadí v potravním řetězci, například v rybách.

Kyanid v prostředí obvykle nepřetrvává jako rtuť, ale to neznamená, že je neškodný. Je silně toxický a při těžbě může zasáhnout půdu a vodu. Pokud se použije v materiálu, kde už je přítomná rtuť, může vytvářet rozpustné sloučeniny, které rtuť uvolní a umožní jí putovat dál krajinou.

Když se těžba dostane do pralesa a k řece, nestačí pak „uklidit“. Les, koryto řeky i vztahy lidí k místu jsou narušené dlouho poté, co stroje odjedou.

Část ohrožených pozemků patří místním rodinám. Pokud je koupí těžaři, prales bude rozrytý kvůli zlatu. Pokud se je podaří odkoupit dřív, mohou zůstat pralesem.

Oficiálně odkup není jediný myslitelný způsob ochrany krajiny. V této konkrétní situaci, po letech zkušeností je jediný skutečně funkční: pomáhá zachovat kus území dřív, než se na něm začne těžit.

Proto podporujeme Život postaru. Ne proto, že bychom si mysleli, že kosmetika zachrání Amazonii. Nezachrání. Ale může pomoci vykoupit konkrétní kus země, který nezmizí pod těžbou — a zůstane místem pro vodu, rostliny, zvířata, lidi i znalost, která tu žije.

Více o projektu, rodině Grefových a ochraně území kolem Ruku Samay najdete na stránkách Života postaru. Informace k ohroženému území a těžbě zlata jsou popsané také v článku Ochrana území 23 ha nad vodopádem.

Poznámka k rtuti a kyanidu: informace o jejich chování v prostředí vycházejí z podkladů WHO, ATSDR a US EPA.